Prosinec 2014

Proč popíráme příznaky i přízraky

7. prosince 2014 v 11:11 | Anajanca
Přicházím potichu.
Posedávám, přemýšlím, popíjím, případně pláču, protože potřebuji poslouchající přátele.
Půjdu po pobřeží. Pozoruji povrch Pacifiku. Prší. Poslouchám prozpěvující pěnu.
Prosté příběhy potichu připomínají pravdu.
Poběžím. Promočená, pomatená, prázdná. Prchám před pochopením.
Pocítím plameny, poslední přání - probuzení.
Pyžamo, papuče, plyšák. Pruhované ponožky, překrásné půlnoční příběhy.

Nadcházejí

6. prosince 2014 v 19:13 | Anajanca
Žijeme pro skořicové soboty a neukončené nedělní nálady.
Chodíme okolo, odstrčenými oklikami, chceme se vyhnout vysvětlování, vyhnout se lidem.

Abychom mohli ve večerním vánku
upadnout do slibovaného sladkého spánku,

který nepomáhá (nejen) neduhům,
probouzíme se pomuchlaní, přešlí a pasivně přežívající, přející si pátek.
Smutně sledujeme sněhové vločky, které neexistují, neboť nemáme náladu na naději.